Červen 2008

fotouz

29. června 2008 v 13:11 | shaper |  photos
klikni pro další fotku

ta je zas vtipná až to bolí

27. června 2008 v 21:15 | shaper |  diary
Motivace, motivace, motivace.
Matka zase šílí, nejsem si tak úplně jistá co s ní je a ani jestli je to špatný pro mě nebo ještě horší pro ni. Snad jen, že je to divný. Původně jsem chtěla napsat peklo, ale takový to neni.
Pak taky že mám takovou představu o tetování (menším nenápadným, ale vzpomínkovým), uvažuju co by mi na to řekla. Každopádně prachy by mi na to asi nedala. Tak na to nejspíš můžu rovnou zapomenout.. Ale šíleně mě to štve. Přemejšlela jsem jestli bych toho časem litovala. Ne, asi ne. I když co já vím, ale stojí to za to.
Pak taky v hlavě rozebírám plán, jak jí naznačit, že bych chtěla o prázdninách na výlet do Anglie.. S kámošema, nebo klidně i s nějakejma rodičema, s ní moc ne..
Zanedlouho slaví Džunior narozky, bože, co mu mám koupit?

viva la kunda!

26. června 2008 v 20:51 | shaper |  photos
pierc:

pierc

25. června 2008 v 22:10 | shaper |  diary
Tak to přišlo, piercing. Mám ho na horní uzdičce mezi zuby a rty. Prej to ke mě sedí. Ale byla to akce jak hovado.. Celý odpoledne jsme sháněli kanilu a pěknej pierc. Pak jsme přišli po tom utahanym dni, sluníčko pražilo a potili jsme se jak psi.
"V kolik jede bus?"
"Za čtvrt hoďky."
"Tak to píchnem teď."
Držela jsem si ret na zastávce a funěla, plná držka slin, ani kapka krve.
"Tak už tam máš tu kanilu."
"Uff.."
"Sakra, je na konci zúžená, nemůžu tam nacpat ten pierc."
"Uff?"
"Nemáš nůžky?"
"Uf, uf!"
"Tak to vytáhnem a dám ho tam hned."
"Fff.."
Tak úplně hned to nebylo. Rvali jsme to tam pár minut, ale narvali. A ani to nebolelo tak moc, jak jsem myslela, že to bolet bude. Bylo to docela v pohodě. Vyklepaná jsme sic byla, ale pak jsme zašli na pivko a začínám si na ten piercing zvykat.

tak jo, zřejmě sem šílená

24. června 2008 v 22:53 | shaper |  diary
Čas trávený s Džuniorem vypadá asi takhle:
  • když sme někde na cestě nebo na koncíku, tak se pošťuchujem, mlátíme, kopem, honíme, mačkáme, nadáváme si, pusinkujem se, smějem, vřískáme (nebo aspoň já:P), vzpomínáme, blekotáme, děláme pazvuky..
  • když se válíme v pelechu, tak spíme, šukáme, jenom tak ležíme, učíme se, plánujem, lechtáme se, jeden druhýho provokujem a serem(:D), posloucháme hudbu..
  • když vaříme, vymýšlíme momentálně nespočet verzí těstovin:P
  • sedíme u pc
  • hrajeme na bicí
  • koukáme na filmy
  • chodíme na soukromý procházky
  • kecáme o pepíkovi:D
.. většinou sou to celkem běžný aktivity ne?:)

uuuuh aha yea

23. června 2008 v 22:41 | shaper |  diary
Tak o víkendu jsem v pátek byla na nějakym crustu někde v centru Prahy a absolutně nemám páru jak se menoval klub, ani kapely.. Teď si vybavuju tak maximálně nákup blům, ollieho růžovou hlavu Hi hi hi, co? *261* a výčitky, že jsem nevzala foťák.
A taky když pogista vyšel z pánskýho hajzlíku, před kterym sme na něj měli s Džunirem čekat a jenom takovym nejistým hláskem se ozvalo.. "Džuniore?" a z kabinky na dámskejch hajzlících se ozvalo jenom "Co je?" "Nic, nic!" a dvojhlasný smích. Rox0rz my B0x0rz! (Ano, Vášo, už přišlo i na WC:P nesmím se přece nechat zahanbit:D)
V sobotu jsme se stavili kolem desátý ještě na nelegalním koncíku v přírodě blízko mýho bydliště, slyšeli sme jednu kapelku, pak se na pár minut vytratili do pole, vrátili se, sledovali jednoho moc vtipnýho kluka jak se motal a strkal do kámoše a mohli jsme se z toho posrat smíchy. Je mi nějak divně *38*
Prázdniny si představuju tak, že zhruba čtvrtinu času věnuju výuce na bicí a možná trochu i tý kytaře, uvidim. Hlavně jesi se mi dostane do ruky konečně. Koncerty, relax, privátky,.. Oh, oh oh..

afraid for never knowing fear

23. června 2008 v 0:01 | shaper |  haha, slovní tvorba
"Oh, život je břečka. Pích. Ploužit se mezi polochcíplejma lidma se stereotypníma životama a.."
Toť začátek článku z 25.5.2008, v 02:20 hodin.. Nikdy jsem ho nedopsala a asi nikdy nedopíšu, myšlenky jako jsem měla tehdy už se nevrátí. Dokonce v to doufám, protože přišla zase jedna z těch světlejších a optimistějších chvilek mýho života. Mám takový tušení díky komu.. Ani sám neví co pro mě znamená, jako spousta dalších lidí, co mi pomáhá se vyhrabat z těch sraček. Stačí jen pár správnejch slov ze správnejch úst. Nebo jenom přítomnost správnýho člověka ve správnej okamžik.
Všechno jde změnit, ale musí se chtít. A myslím, že už jsem přišla do stádia, kdy o tom, že bych chtěla něco vrátit ani neuvažuju. A v tom to celý je, v tom že člověk upřímně lituje, ale neměnil by.
Honza mě dokáže vzkřísit pár slovy, na některé nikdy nezapomenu, takhle přímý a intelignetní lidi nepotkáte denně. Nutí mě přemýšlet.
Váša mě vždycky rozesměje a dokážu se s ním uvolnit, nevnímat, neřešit, kecat kecat a kecat o úplnejch blbinách..
Džunior mi pomáhá svou přítomností, bezstarostností, radostí a optimismem v životě. Tím, že mi někdo pravidelně dokazuje, že mě miluje a chce bejt se mnou.
Druell mi vždycky udělá radost, když mi svěří něco osobního, tím že mi důvěřuje. Pomáhá mi myslet na jiný věci.


The Rousers - Magazine girl

22. června 2008 v 17:13 | shaper |  $ texty
výbornej text, kerej nikde nemůžu sehnat:P


takový ten kvalitní článek o ničem

19. června 2008 v 22:56 | shaper |  diary
Jelikož mi miliardy lidí přejou hodně štěstí s písemkama a další miliarda mi drží palce, tak to už z morálních důvodů musím všechno dát. Možná mi usnadní, že vim jaký budou otázky v zítřejší písemce z chemie.
Němčinářka mi tu jedničku nakonec dala, bez zkoušení, díky bohu. Stejně tak češtinář a zemák probíhal dost podobně. Jediný co mi furt dělá potíže je ta chemie a biologie, kde mi hrozí reparát. Tohle ty učitelky rády odkládaj na poslední chvíli. Takže já jako idiot se ještě přes víkend budu učit nahosemenný.
"Díky, pak ti něco uvařim."
"Fakt? Tak jo, jdem vařit."
"A máš vůbec hlad?"
"Mám CHUŤ."
"Mmm.. to bylo dobrý."
"Co ta pusa?"
"Ne to vaření." zapíná si poklopec, upravuju si vlasy.

rokenrol bejby

17. června 2008 v 20:41 | shaper |  diary
Taky den ode dne potkáváte víc a víc kolama nějakýho auta rozšrocenejch holubů na silnici? Dneska sem viděla jednoho, ze kterýho zbyl sotva krvavej flek a pár pírek.
Tahák na chemii je dlouhej asi 50 cenťáků, sem zvědavá, jak to schovám. Ale do hlavy to do zejtra nenarvu, spolu s Němčinou, Biologií, Matikou, Zemákem a Češtinou. No tě pic. Nejvíc se mi asi líbí výraz z Biologie, Gametangiogamie. Hej, už si to pamatuju.
help me..
Že i já se učim, to už je co říct.