Prosinec 2008

foo finger

28. prosince 2008 v 16:36 | shaper |  diary
Hey, čus. Kuk *1553* Ste mě už ani nečekali, co? Ale nebojte, neni to tak, že by ta povídka nahradila moje normální psaní, jinak by tu prostě bylo prázdno. Disco *104* Mám napsaný asi 4 stránky a tohle všechno je přednastavený, protože většinou nejsem doma. Sou prázdniny, lidi.
Jak bylo? No vánoce, proběhli celkem v klídku, mám kruhovej blesk na foťák, plesový šaty, župan a různý volovinky, znáte to.
Až na pár dramatických scén, který jsem absolutně nepochopila a nejsem si jistá, jestli se mám vyjadřovat. Ale jo, je to můj názor. Proč jedna nejmenovaná typka začla brečet, když dostala fotku sebe a svýho kluka a nechtěla to nikomu ukázat (já jediná jsem to náhodou zahlídla) a potom nám poslala fotky, mezi kterejma byla ta velká fotka v malym, a pořád bulela a nechtěla nám ukázat co na tý velký fotce je? Hulič *476*

Ach, něco prostě nepochopim. Jo a prej kradu Džunijorový sestře kondomy. Mám prášky, blbko.

7. Kapitola

26. prosince 2008 v 18:29 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
Ruby zaparkovala u zkušebny. Neonové nápisy v raním šeru problikávaly mléčnou mlhou. Nějakej otrhanej pes, chcal zrovna na obrubník. Obešla ho a když chtěla odemknout, dveře se otevřely.
"No podívejme, kdo je tu." uvítal ji Jimmy. Za ním zahlídla Jerryho na pohovce, chrápal jako medvěd. Jimmy a Jerry. To byla prostě dvojka na život a na smrt. Kamarádi do deště. Možná spíš do vichřice. Ať už to dělali jakkoliv, posledních 5 let nikdy nikdo neviděl jednoho bez druhého. Nejčastěji vysedávali v jedné putyce. Jmenovalo se to tam Diet. Nikdo neví proč, byl to strašnej pajzl, dietní kolu ani sendvič byste tam nedostali.
"Kam jste se včera večer vytratili? Když jsme dorazili sem, už jste byli fuč, chvíli sme čekali, a pak jsme skočili do Deitu, pro nějaký zboží. Zůstali jsme tu až do rána, kde máš Petera?" Jimmymu jela strašně rychle pusa, ale i tak mu bylo dobře rozumět.
"Zůstal doma, večer dorazí. To jste tu spali v tý zimě?" otřásla se nad tou představou.
"Podle mě je teplo, co Jerry?" Jerry hlasitě zachrápal a převalil se na bok. To bral Jimmy jako odpověď.
"Mohlas nechat vzkaz." poznamenal, když ji pouštěl dovnitř. Sedl si vedle Jerryho nohou. Ruby zachumlala ruce ještě hlouběji do kapes bundy.
"To víš," usmála se. "měli jsme na pilno."


6. Kapitola

24. prosince 2008 v 19:47 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
Za chvíli se v nich objevil Dereck. "Dobré ráno!" s úsměvem na tváři vešel do jídelny v botách a na stůl položil sáček s obloženým pečivem.
"Potkal sem Ruby, tak to byly její boty co jsem ráno viděl." zakřenil se. "Copak jste prováděli po tom večírku?"
"Zas po mě vyjela, začínám jí mít plný zuby."
"Ale copak, co? Vždyť je milá i celkem hezká, proč ji vždycky takhle trápíš?" Dereckův obličej trochu zvážněl. Zapálil vonnou svíčku a přidal volume na rádiu. Peter se místo odpovědi zakousl do rohlíku.
"Přece ji nevyužíváš jenom kvůli sexu.? Radši si nějakou zaplať, rád ti někdy přispěju." nasadil laškovný úsměv. "Teď budeme mít na víc než laciný holky."
Peter nechal Dereckovy výčitky i vtípky bez povšimnutí. "Jak to vypadá s tim tvym novym místem?" chytil se nového tématu.
"Bezvadně, přes polovinu vyšší plat , budu mít dokonce osobní asistentku." Koketně si pohrál s imaginárními dlouhými vlasy.
"Tak to ti schvaluju, ta tvoje sekretářka byla pěkná patrona."
"Co ty? Kdy konečně koncertujete?"
"Jimmy zatím nic nedomlouval, potřebujeme nějakou novou pecku."


5. Kapitola

23. prosince 2008 v 21:09 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
Ruby dovezla Petera domů. A zůstala až do rána. Když se nahý vedle ní probudil, venku bylo šero. Zapálil si a zapnul ventilaci. Věděl, že ji tím vzbudí. Rozhovoru si stejně nevyhne. Sledoval jak mžourá na jeho siluetu a pomalu se probouzí. Nerad s ní mluvil, vlastně nejenom že se s ní nechtěl vybavovat, ani ho nepřitahovala fyzicky. Co to teda vlastně Ruby dělala v jeho posteli? Kdyby pořád tak nedotírala, pomyslel si, kdyby se tak nevnucovala a nevyzvídala.

"Dobré ráno." zašmátrala rukou u postele, chňapla svoje hodinky a zaostřila na jejich ciferník. Beze slova vstal a zavřel ji za sebou v pokoji. V kuchyni si nalil džus, rádio potichu bzučelo v pozadí. Ruby už oblečená přišla za ním.
"Dneska konečně zkoušíme?" prsty si prohrabovala svoje krátké vlasy. Už to zase dělá, pomyslel si Dereck. Sedla si na barovou židličku a opřela se lokty o stůl. Růžové tváře jakoby jí matně zářily.
"Zavolám klukům, tak večer." řekl a díval se přitom na dveře. Neměl brácha mít dneska volno? Promítal si jak se včera večer tvářila ta.. Jak se jenom jmenuje? Kelly? Co vlastně byla zač? Byla zvláštní, ale vlastně zapadala mezi všechny ty lidi na párty. To on se k nim nehodil. Ale byla krásnější než všichni ti pupkatí zbohatlíci s baculatejma ženuškama. Conie se menovala!
"Co?" Peter se odtrhl od svých myšlenek a viděl Ruby jak stojí ve dveřích.
"Zatím čau." řekla a přibouchla dveře.


4. Kapitola

22. prosince 2008 v 21:20 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
"Dobrý večer, našim zaměstnancům i jejich rodinám a přátelům." rozhlédl se po posluchačích. "Jak se bavíte?" Nikdo si neodpustil pozitivní, ale tichou poznámku a tak muž pokračoval.
"Kromě skvělého jídla a společnosti se tento večírek koná i na počest pana…"

Peter se zahleděl na mladou androidku, robotku nabízející občerstvení u stolů.
"Přece jen.. Jsou tak opravdové." moc často se v blízkosti androidů nevyskytuje. Z přemýšlení ho vytrhl potlesk. S rukama v kapsách se pokusil zase soustředit na proslov.

"Proto u této příležitosti bude jeden z vás povýšen na mého zástupce. Po dlouhé poradě těsně před touto párty se rozhodlo, že není nikdo vhodnější pro tuto pozici než Dereck Faller!" hlasitý potlesk (Možná že pár rukou zklamaně protestovalo.) se rozléhal sálem. Dereck vyšel na pódium a jeho nervózní tvář se okamžitě přizpůsobila tónu nového šťastného výrazu.
"Gratuluji" ozval se u Peterova pravého ucha ženský hlas. Otočil se a nechápavě zíral na slečnu v dámském kostýmku.
"Jste přeci bratr pana Fallera?" ujišťovala se.
"No jo.. Jasně."
"Já jsem Conie Jonesová. pracuji pro AD Comapany jako Váš bratr. Těší mě."
"Mě taky, jsem Peter. Peter Faller."
"Musíte být na bratra pyšný."
"Jo jo, je dobrej." Peter pozoroval její zastřený pohled a vlhké oči.
"Pan Faller je víc než to. " namítla jako by zasněně a hleděla na podium, kde si Dereck třásl rukou se svým šéfem. "Má potenciál, plány, cíle i vkus."


3. Kapitola

22. prosince 2008 v 14:57 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
Všichni se dobře bavili, jenom Dereck postával u luxusního baru a vyhlížel z okna. V ruce držel netknutou sklenku šampaňského. když se ve dveřích objevil Peter, rázným krokem k němu vyrazil a cestou si kriticky prohlížel jeho oblečení.

"Dobrý den, pane." uvítala číšnice Petera a nabídla mu sklenku ze skleněného podnosu. Bezmyšlenkovitě ji přijal.
"Sem rád, že jsi tu." začal Dereck.
"To já taky."
"Tak tak si to stihl."
"Já vím, promiň, nevnímal jsem čas." omlouval se provinile Peter.
"Za chvíli začne proslov, ještě se neví kdo bude šéfův zástupce."
"Nikdo jinej než ty na to nemá, brácho." Odpovědi se už nedočkal, protože ustal cinkot skleniček a šepotání hlasů. Na pódiu stál starší mužík s veselým obličejem. Vypadal komicky, na svém vyvýšeném stupínku se totiž sotva vyrovnal výšce muzikantů v pozadí.


merry x-mas

22. prosince 2008 v 0:07 | shaper |  diary

Jak tak pročítám komentáře, tak se Vám povídka docela líbí zatim..:) a to se to ani ještě nerozjelo(až tak u 6.kapitoly to tak vidim:P), ale nechci dávat moc dlouhý části, aby se to líp četlo.
No a jelikož na pc nebudu mít tolik času, tak Vám něco málo přednastavim dopředu. Ale komentáře budu průběžně číst, dělaj mi radost.
Jo a šťastný a veselý:)

2. Kapitola

21. prosince 2008 v 12:24 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
Vyšel z baráku v tmavě modrém saku a kalhotách, černé tričko s potiskem si nechal svoje. Cestou do zkušebny nikoho nepotkal, byla zima že by rozumnej člověk nevystrčil nohu z baráku. Když odemykal, málem mu umrzly prsty.

"Čau Petere." pozdravila ho z pohovky bledá holka s klučičí postavou. Skláněla se nad stolem se šroubovákem a šťourala v miniaturní černé krabičce. Když přišel přestala a upřeně ho sledovala.
"Si tu brzo,co?" pokračovala "Já se přišla mrknout na ten zesilovač, přišlo mi, že posledně trochu blbnul."
"Jo tak." sundal si ze zad vak na kytaru. Mlčky sledoval Ruby při práci.
"Dneska deš mezi boháče?" zeptala se.
"Hm." vytáhl baskytaru, sedl si na stoličku a trochu zabrnkal.
"Dereck má zas pracovní večírek, co?"
"Jak jinak." nespustil oči ze strun.
"V kolik teda vypadneš?"
"Kolem půl sedmý."
Ruby se podívala se hodinky a trochu se usmála. "Asi budeš potřebovat odvoz."
"To dojdu, dík."
"Za 10 minut asi ne."


1. Kapitola

20. prosince 2008 v 10:33 | shaper |  Hudba je moje holka a kapela můj život ©
Zazvonil budík a téměř okamžitě ho zaplácla mužská ruka, nohy došláply na koberec a postava zamířila do bílé koupelny. Muž automaticky pustil sprchu, ale před zrcadlem se ještě zastavil a promnul si vyčerpaně oči. Krátký tmavý sestřih zdůrazňoval narůžovělé uši a výrazné lícní kosti. Černé řasy jako by lemovaly ty unavené oči hledící na svůj odraz.

V tom samém bytě v dalším pokoji se v posteli převalil jiný muž. Na první pohled o něco mladší a zanedbanější, neupravený. Obličej mu zakrývaly kaštanové vlasy zastřižené na temeni hlavy. Místností prostupovala podivná štiplavá vůně. Pruh světla se dostal dovnitř škvírou mezi záclonami.

Nemotorně vstal z nízké postele a zamířil do koupelny si opláchnout obličej. Na zrcadle měl napsaný vzkaz.
7.00 pm, TAMIEN STREET A2807/66
PUJČ SI PROSÍM OBLEK Z MOJÍ SKŘÍNĚ
DERECK



THe Fialky - Přátelé

19. prosince 2008 v 16:43 | shaper |  $ texty
Kámoš tě tam nechal stát
Když se přišla přesila rvát
Když nebyly šance na vítězství
Stojí u nepřítele
A tys ho měl za přítele
Pak daj rány pěstí

REF: Přátelé se neopouští
Hajzlům se neodpouští
Každej podraz se ti 3x vrátí
Tvoje chyby už nejdou vrátit