Březen 2009

A hard day's night

25. března 2009 v 22:20 | shaper |  photos

Ta prokletá shaper nenapíše nic do deníčku!

19. března 2009 v 14:31 | shaper |  diary
Na tohle jste zřejmě dlouho čekali, začněme výletem na hip-hopový koncert, který ovšem zkončil bídně. Před devátou jsme zase s Džunijorem byli na odchodu s dvouma bráníkama v ruce. Ble *4258* Netřeba komentáře.
Jediný na co teď myslím jsou letní prázdniny - letos to budou nejlepší, nejdelší, nejúžasnější, nejnamakanější, nejproflákanější, nejprožitější nejvíc prázdniny. Rozhodla jsem se tak už někdy v průběhu vánoc. Hi hi hi, co? *261* (V tom studenym prazdnym obdobi, kdy se píše miliarda písemek) K nej letňákům mi dopomůže super duper žůža klobouk, do kterýho budu neustále dopisovat mega extra lol lístečky s nejbláznivějšíma i běžnejma činnostma. Každej den si jich pár s Džunijorem poslepu vytáhnem a zřejmě je budeme splnit. Prozradila bych Vám pár lístečků, co jsem napsala, ale Džunijor to nesmí vědět, takže velké tajemství - Pšššt! Disco *104*

Stříbrný sen

16. března 2009 v 9:53 | shaper |  haha, slovní tvorba
Dneska si dáme pohádku.

Blížilo se k osmé hodině večer. Malá Monička ležela v postýlce a těšila se na pohádku. Zaslechla jak se tatínek dole hádá s maminkou, kdo půjde Moničce vyprávět. Nakonec do pokoje unaveně vešel Tatínek. Brýle měl nakřivo a vypadaly jako by každou chvíli měly spadnout z špičky jeho nosu. S povzdechem se posadil na postel a kruhy pod očima se mu v tom jemném světle vyrýsovaly.
"Tak jak se máme, princezno?" řekl, když těžce dosedl. Ani nečekal na odpověď a pod postelí nahmatal knížku.
"Nechceš dneska pohádku vynechat?" zeptal se s náznakem beznaděje.
"Tatí.. " kníkla v odpověď.
"Tak dobře, ale jsi už dost velká holka, nemyslíš?" Než to dořekl, rozmyslel si další přemlouvání, protože pohled Moničky silně naznačoval, že nemá cenu odmlouvat.
"Dneska si dáme," prohlížel si obsah pohádkové knížky, "Princezna se zlatou hvězdou na čele?" nabídl nakonec.
"Princezny už né tatí.." Chtěla si začít stěžovat, ale Tatínek ji předběhl.
"Dobře, něco si vymyslím." Zaklapl knihu a položil ji na noční stolek. Když uviděl její vyčítavý pohled, začal mít pocit, že to neměl dělat.
"Bude to dobrý příběh, uvidíš!" Trochu uraženě se začal bránit. Monička se schoulila do klubíčka a čekala co teda přijde.
"Takže.. Ehm.. Bylo, nebylo," zamyslel se "na Měsíci!"
"Co to je za blbost, tatí?"