Leden 2010

neni to On, je to jen Někdo

31. ledna 2010 v 13:40 | shaper |  haha, slovní tvorba
Protože kdybych neměla jistotu, že příjde ještě něco lepšího, nemělo by ani smysl dál existovat..

Občas člověk cítí propojení s druhým tvorem, mam pochyby, že něco takovýho opravdu existuje, síla sugerace je totiž mocná. Nadpřirozeno mi vždy bylo vzdáleno, vlastně všeobecně záležitosti kolem "duševního" života, případně energií co prý proudí kolem nás a podobně. Možná za to může máma s jejím "fengšuej" a "čakrama", takže místo toho aby se zeptala co mě trápí, přemístí můj červenej koš pod stůl, aby dobře proudila energie mým pokojem.
Ale někdy prostě chcete tak moc najít spřízněnou duši, že si ji vytvoříte v někom.. prostě v Někom.
Neni to On, je to jen Někdo. A i to nám v daný okamžik může stačit a uspokojí to naše momentální touhy.

Přesně po tom prahnu, prahnu po porozumění jiné duše. Vzájemné důvěře a pochopení.
Chci poslouchat něco, co svěří jenom mě. Chci slyšet něco, co je určeno jenom mým uším, co je unikátní. Unikátní, protože už se to nikdy nebude opakovat.

02:11 am

i miss that irony in his voice

21. ledna 2010 v 0:37 | shaper |  diary
'cause thats all I had those days and its not going to be any better in the near future..
yea, i have new haircut and color..

le klér?

9. ledna 2010 v 20:22 | shaper |  diary
"A co ti řikal?"
"Že to bylo rychly."

"Tak jedem?"
"Jedem."
A už jsem seděla v taxíku s narkomanem a černochem, kterej nás zatáhl do tmavejch dveří se zvonkem. Při vstupu nás přejeli detektorem kovu a posvítili nám baterkou do očí. Svůj deštník jsem odložila v šatně pod číslíčkem 67 a vydali jsme se po schodech do sklepení osvíceného vyjímečně rudou zářivkou nebo nějakým tim neonem. Velké pohodlné gauče, křesla jako ze starožitnictví. Lidi snad všech národností, kromě té české - od černocha s blejskavou náučnicí a páskem DG, přes "feťáckou šlechtu" v podobě rozmazlenejch dětiček, co popijeji pivo za 80 kaček, po hubený rádoby kovboje s košilí zastrčenou za džíny. Na záchodech zrcadla na šňupání a veškeré stoly z lesklého, hladkého povrchu.
"Padáme?"
"Padáme."

hate that son of bitch

5. ledna 2010 v 21:30 | shaper |  diary

"Pepoooooo!"
"Já sem Karlos."
"Pepoooo!"
"Tak dobře, Pepa."

Dala jsem si všech pět dohromady a došlo mi, že nejsem šťastná. Dobrá zpráva ale je, že jsem se rozhodla, že budu.
Zajela jsem si koupit ohromný diář, pokud teď nebudu velmi organizovaná, tak vážně nevím. Ještě to chce sněhule.

Mimo jiné jsem o víkendu ulovila velmi pěkný kousek, který se ovšem dá použít pouze pro to jedno. Ten bastard, co mi ukradl srdce se vymyká všem zavedeným pravidlům, což mě přitahuje akorát ještě víc a tím se dostávám do slepý uličky. Tmavý uličky u kontejnerů, kde si bezcitně užívám, protože mi nic jinýho nezbývá. Vzájemný pohled do očí je víc než ubíjející, v jeho blízkosti se chvěju jak pudink a málem se nervově zhroutím, když se směje mejm trapnejm vtipkům - pro něj samozřejmě udělám ráda to samý.
Kopněte mě do zadku, až budu zas takle mluvit!

i'm not in the mood

5. ledna 2010 v 20:56 | shaper |  photos